Až jednou oblehne čtyřicet zim tvé skráně
a tvoji hladkou tvář zbrázdí jak rádlo zemi,
až jednou v bědný cár se změní nečekaně
skvělý šat mládí, teď obdivovaný všemi,
a někdo zeptá se, co je z těch vzácných darů,
z těch vzácných pokladů tvých mladých šťastných dnů,
bylo by sžíravou hanbou a chválou zmaru
říci, že zapadly jako tvé oči v tmu.
a tvoji hladkou tvář zbrázdí jak rádlo zemi,
až jednou v bědný cár se změní nečekaně
skvělý šat mládí, teď obdivovaný všemi,
a někdo zeptá se, co je z těch vzácných darů,
z těch vzácných pokladů tvých mladých šťastných dnů,
bylo by sžíravou hanbou a chválou zmaru
říci, že zapadly jako tvé oči v tmu.
Oč větší získala by si tvá krása vděk,
kdybys mohl odvětit: „Mé dítě vyrovná
můj účet života a omluví můj věk,
vždyť jeho krása je zděděná krása má.“
kdybys mohl odvětit: „Mé dítě vyrovná
můj účet života a omluví můj věk,
vždyť jeho krása je zděděná krása má.“
Tak bys byl mladý zas, ač stár a v konci sil,
a zas bys viděl vřít chladnoucí krev svých žil.
a zas bys viděl vřít chladnoucí krev svých žil.
WILLIAM SHAKESPEARE 1609
Preklad © Jan Vladislav 1955
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára